Evacuate the dancefloor- 7

12. června 2010 v 11:37 | Dadi |  Evacuate the dancefloor
evacuate the dancefloor
Já vím, je to dlouho, co jsem přidala 6. díl, ale nezlobte se ... Už mám napsané asi tak tři nebo čtyři díly navíc, ale jaksi není čas je sem dát ...
A děkuju všem za komentáře!;) Vážím si toho ...;)
Doufám, že vám to zpoždění tenhle díl vynahradí... první část je nudná, ale ta druhá vás snad bude bavit;)... Jak jsem slíbila, konečně se nám to trochu rozhoupe...;)


Minulý díl:
"Myslím, že je zbytečné se ptát, jestli Sophie bereme do týmu," konstatoval Jay po chvíli, kdy se kluci zpamatovávali a Sophie se snažila nabrat svou původní barvu.
"Bereme jí všemi deseti!" vykřikl Cayce a spiklenecky na Sophie mrkl. Ta znovu zčervenala, takže všechno její snažení bylo pryč ...

7. kapitola
"Taky jste tak unavení?" postěžovala si Sophie a unaveně sebou plácla na měkké sedadlo v bílé limuzíně, která je měla odvést do hotelu. V tělocvičně strávili tři hodiny a celou dobu vymýšleli choreografie na jejich nové songy.
"Jsem úplně vyplivnutej," vydechl Cayce ještě před tím, než zavřel oči a se spokojeným úsměvem usnul. Cestou všichni mlčeli, asi proto, že byli  tak unavení. Cayce nebyl jediný, kdo usnul. Richie seděl hned naproti Sophie, hlavu měl opřenou o studené sklo okna. Sophie ho tajně pozorovala zpod kšiltovky, kterou měla na hlavě. Nedokázala od něj odtrhnout oči, i když jí připadalo divné sledovat ho, když spí. Ale jeho tvář byla tak andělkovsky poklidná. Vypadal tak křehce, že měla chuť se k němu přitulit. Musela se pousmát, jelikož měl pootevřená ústa, a tak vypadal ještě víc roztomile.
Vtom však řidič limuzíny nečekaně prudce zabrzdil. Kluci se stačili chytit sedadla, jelikož ještě neusli a Cayceho zachytil Izzy, ale Richie se vrhl přímo před sebe. Jeho přistání však nebylo až tak tvrdé. Spadl Sophie přímo do klína. Sophie se vzmohla jen na tlumený výkřik, jak se lekla, ale to už vylekaný Richie vyskočil na nohy, takže se praštil o strop limuzíny do hlavy. Poté se skácel zpátky na zem, ale Sophie ho opět zachytila.
"Richie, jsi v pořádku?" zeptala se ho starostlivě, jelikož rána, která zazněla, nebyla zrovna malá. Richieho obličej se křivil bolestí, ale zmateně vzhlížející oči se ještě nestačily vzpamatovat z nečekaného probuzení.
"Já... myslím, že jo," vydechl bolestivě, přičemž si třel poraněné místo na hlavě, kde se praštil. S pomocí Sophie a Jaye se posadil zpátky na své místo, tentokrát už ale oči nezavřel. Opřel se o opěradlo a díval se z okna na noční New York. Snažil se tak ignorovat nával smíchu, vycházející z Izzyho, Cayceho a Jaysona. Jay se tvářil vážně, ale po chvíli rezignoval a také se rozesmál. Sophie zachytila Richieho pohled a věnovala mu soucitný úsměv.
"Jsem jim pořád pro smích. To není fér, proč se něco takového stává pořád jenom mě?" zamumlal zamračeně k Sophie.
"Myslím, že když nejsi zrovna unavený, tak ti to zase tak nevadí, ne?" zeptala se Sophie s dalším úsměvem, jen aby se Richie tak nemračil.
"Jo, to máš pravdu," zabrblal, ale věnoval jí jeden roztomile unavený úsměv.
"Tak se klidně prospi, kdyby něco, já tě zase chytím," mrkla na něj. Richie se po chvíli odvážil znovu zavřít oči, tentokrát se už ale nevrhl střemhlav k Sophie, ale klidně prospal zbytek cesty.
Vystoupili u hotelu a nadšeně, že už jsou konečně tady, se rozběhli dovnitř. Chtěli se rozejít do svých pokojů, ale Jay je zastavil.
"Počkejte, mám pro vás novinku," zavolal na ně, takže se všichni zastavili v půli pohybu a otočili se k němu. "Volali mi kvůli tomu domu. Prý se do něho můžeme hned zítra nastěhovat," řekl jim, ale to už se všichni zase dali do pohybu. Jediná Sophie zůstala stát a čekala, dokud k ní Jay nedojde.
"Jayi, ale já přece nemůžu..." začala, ale Jay jí přerušil rázným zavrtěním hlavou.
"Samozřejmě, že můžeš, Sophie. Teď už přece patříš k nám!" Usmál se na ni a lehce jí pohladil po vlasech jako otec svou dceru. Pak v pevném objetí došli ke svým pokojům, kde unaveně padli do postele.


Další den začal dešťivě a pochmurně. Nejspíš kvůli tak pochmurnému počasí byli všichni zamračení a moc nemluvili. Potichu si sbalili všechny věci do kufrů. Limuzína je zavezla před jejich nový dům. Hned na první pohled vypadal obrovsky a luxusně. Kluci ho nejspíš koupili i s nábytkem, protože uvnitř bylo vše urovnané a čisté. Jay každému přidělil vlastní pokoj a pak si šli všichni vybalit.
Sophie zrovna seděla na zemi a vytahovala své oblečení z kufru a pohupovala se do rytmu hudby linoucí se z jejího mobilu. Píseň skončila a automaticky najela druhá. Hned v prvních tónech poznala Mariah Carey. Odložila věci, které měla v ruce. Přešla k oknu, kde se opřela o zeď a dívala se na dešťové kapky, roztékající se všemi směry po skle okna. Kvůli myšlenkám, které se jí honily hlavou, nepostřehla tiché zaklepání na dveře.
Richie proto vešel bez vyzvání dál. Zarazil se v půli kroku, když viděl Sophie, jak k němu stojí zády a jednu ruku měla přiloženou na okně. Zaposlouchal se do písně, která právě hrála. S lehkým úsměvem pomalu došel k Sophie, aby si mohl tiše stoupnout těsně za ní. Nechápal, co ho to popadlo, ale v tu chvíli nepřemýšlel nad svými činy. Sklonil hlavu k jejím vlasům a přivoněl k ním. Pohyboval se co nejopatrněji, aby si ho Sophie nevšimla. Ale ve chvíli, kdy jí chtěl pohladit po těch dlouhých tmavě hnědých vlasech jako čokoláda, vonících po meruňkách, Sophie se znenadání otočila. Udělala jeden krok dopředu, ale pak se s hlubokým vydechnutím musela zastavit, jelikož stála tak těsně před ním, až se dotýkali tělem. Obličej měla kousek pod tím jeho. Ale neustoupila dozadu, v šoku stála jako přikovaná a hleděla mu do očí. Richie na tom byl podobně, polekaně stál na místě s překvapeně pootevřenými ústy. Ruka, kterou jí chtěl pohladit, spočinula ve vzduchu několik milimetrů od jejích vlasů.
Sophie stále stála na místě. Jeho oči jí odnášely daleko od reality. Teď tam byla jen ona a on a zpěv Mariah Carey a mezi nimi nic, pouhé prázdno. Dokonce zapomněla i na to, že je pouhým člověkem a musí dýchat. Bála se nadechnout, aby se nevrátila zpět na zem. Její srdce nabylo neskutečné rychlosti, ale bylo jí jedno, jestli jí vybuší díru do hrudi. Nemohla myslet, nemohla nic udělat, jen cítit. Cítila tolik neskutečně nádherných pocitů najednou, že se smíchaly dohromady a tvořily jeden velký celek tak nádherného rozrušení.
Ale ta unášející chvíle nemohla trvat déle než pár sekund. O chvíli později stáli oba zase zpět v Sophiiném pokoji, kolem nich se válelo nespočet věcí a píseň pomalu končila.
Sophie se pomalu trhavě nadechla a Richie o krok ustoupil, aby kolem něj mohla projít vrávoravou chůzí. Nohy měla úplně strnulé, skoro je nevnímala. Posadila se zpět na zem, nebo spíš na ní sklouzla, jelikož se už nemohla na nohou udržet.
"Promiň, já..." slyšela Richieho hlas náhle z takové dálky.
"To nic, jen jsem se... vylekala," raději se k němu otočila zády, aby neviděl její tvář plnou těch všech pocitů, které pomaloučku unikaly pryč. Nechápala, proč je tak rozklepaná a proč nedokáže srozumitelně myslet. Hlavou jí běhala jedna myšlenka za druhou, ale ona je sotva vnímala. "Potřebuješ něco?" zeptala se, když tam pořád jen tak stál a pozoroval jí.
"Ne, jenom jsem přišel na návštěvu," usmál se na ní a přitom mrkl. Sophie se zasmála, ale její hlas v sobě stále schovával roztřesenost. "Nechceš pomoct?" zeptal se poté.
"Ty mi chceš pomáhat? No, proč ne," její tvář nyní zářila samým úsměvem. Dokázala si živě představit, jak dopadne tohle pomáhaní. A nemýlila se. Už o několik minut později ležela v jejím kufru a Richie ležel za postelí, aby se mohl krýt před oblečením, které po něm Sophie házela.
By Dadi
 


Komentáře

1 katy_kiki x* katy_kiki x* | Web | 12. června 2010 v 15:56 | Reagovat

Krása x) Ale chudák Richie v té limuzíňě :D

2 ♥Haník tvé SbénQo ♪♫♥ ♥Haník tvé SbénQo ♪♫♥ | E-mail | Web | 12. června 2010 v 18:36 | Reagovat

krásný dílek! rychle další!! :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

3 Sayuri Sayuri | Web | 12. června 2010 v 18:42 | Reagovat

:D .. No nemám, čo dodať.. Dúfam, že im to bude klapať :D Ale to som už tuším predtým  spomínala.. :D a šup, šup, s ďalším dielom :D

4 Yukiho Yukiho | Web | 12. června 2010 v 23:26 | Reagovat

richieho som si predstavovala ako si ho opisovla.. chutnyyyy x) ..
..chudak.. nevšedne prebudenie x)..
..tiež by som sa smiala.. x) ale aj tak chudak x)..
..škoda, že nebolo ďalšie prudké zabrzdenie.. možno som zákerná, ale bolo by to milé, keby sa takto dali nejak dokopy x)..
..no hej.. z jaya pecka tatík x)..
..

bože!! krásne!! ja ťa tak obdivujem moa!! keby raz ja dokážem niečo takéto vymyslieť a tak nádherne opísať!! skláňam sa pred tvojím umením

5 Verča Verča | Web | 13. června 2010 v 0:40 | Reagovat

jeeee ♥ ta část s tím richem jak na sebe koukali byla romantická a juuuuvaaa... hrozně hezký :) a sladký :) mmmm.... :)))

6 Downpour Downpour | Web | 18. června 2010 v 16:31 | Reagovat

Velmi pěkně napsané :-)
chválím

7 !♥__Kamčá__♥! !♥__Kamčá__♥! | Web | 14. listopadu 2010 v 13:40 | Reagovat

Moc krásné:) Doufám že již brzy přidáš další díl:) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.